 |
|
|
 VI. První ?kolní problémyVydáno dne 17. 07. 2004 (1376 přečtení) V druhé půlce září začaly Pavlovi i první problémy ve ?kole. Začalo to tím, ?e jednou o přestávce před hodinou matematiky hodil Martin z legrace houbou po Ivovi.Ten jí po něm pochopitelně hodil zpátky. Jen?e zasáhl Klárku a od ní se houba odrazila na učitelův stůl a z něho se skutálela na ?idli. A hned na to při?el učitel do třídy. Třída strnula. Učitel si houby v?iml a? na poslední chvíli, tak?e si na ní nesedl. Začal vy?etřovat. Na otázku, kdo to udělal, se nikdo neozval. Učitel se teda obrátil na Pavla: "Neví? o tom náhodou něco?" "Ne", odpověděl Pavel a byla to pravda, proto?e si dopisoval domácí úkol a tak skutečně nevěděl, jak se houba na učitelovu ?idli dostala. "Tak?e jsi naprosto nevinný, nic neví?, nic si neviděl", útočil učitel. "Já jsem to opravdu neudělal", bránil se Pavel. "Pak mi jistě rád poví?, kdo to udělal." Pavel jen pokrčil rameny. "Jeřábek o tom jistě taky nic neví, ?e?" "Já jsem to neudělal", řekl Mí?a a stoupl si. "Kadlec a Koudelka taky o ničem nevědí, ?e." Kluci si taky stoupli. "Já jsem houbou neházel a ani jsem ji neměl v ruce", řekl Ros?a. "A já taky ne", řekl Luká?. "A ani vy jste nikoho neviděli, ?e?" Učitel upínal pohled na stojící čtveřici. Ros?a s Luká?em zarytě mlčeli. Podobně jako Mí?a věděli, jak k tomu do?lo, ale nechtěli ?alovat. Ozval se Mí?a: "Já vím, kdo to byl, ale myslím, ?e se přizná sám." "Tohle na mě nehraj", okřikl ho učitel. "Tak dostanete poznámku v?ichni čtyři a bude pokoj." Teď se přihlásil Ivo. "No, co nám k tomu poví??", zeptal se učitel. Ivo je snad nejhodněj?í ?ák ze třídy. Je tichý, trochu stydlivý a? zakřiknutý. Teď z toho byl celý vydě?ený, proto?e něco takového se mu je?tě nestalo. Taky se celý klepal a chvějícím se hlasem řekl: "Tu houbu jsem tam hodil já." Učitel nevěřil. Přihlásil se Martin. Učitel ho vyvolal. "Já tu houbu hodil po Ivovi a Ivo ji hodil zpátky po mě. Ale nestrefil se a místo mě trefil Klárku a od ní se houba odrazila na stůl a spadla na va?i ?idli. Hned na to jste při?el do třídy, tak?e jsme ji u? nestačili uklidit." Vět?ina dětí ze třídy souhlasně přikyvovala, ?e je to pravda. Učitel pokynul Pavlovi, Mí?ovi, Ros?ovi a Luká?ovi, aby si sedli. Pak mu je?tě ukouzla poznámka na adresu Pavla, ?e má tentokrát ?těstí. Ani si neuvědomil, proč tam přidal to slůvko tentokrát. Na Pavla zapůsobilo dost zdrcujícím dojmem. To, ?e začal učitel výslech s ním, by pochopil. Je tu nový a měl dvojku z chování. Učitel mu teda nedůvěřuje a podezírá ho. Kdy? zjistil, ?e to Pavel nebyl, řekl mu, ?e má ?těstí. Na tom taky nic není. Ale "tentokrát", to znamená, ?e je přesvědčen, ?e Pavel bude namočen v ka?dém prů?vihu a ?e je to jen otázka času, ne? něco provede. Učitel si to uvědomil, ale pozdě. U? to řekl. Učitel si k sobě zavolal vydě?eného Iva. Řekl mu, ?e vzhledem k tomu, ?e je to jeho první prohře?ek, ?e z toho nebude nic dělat a poslal ho zpátky do lavice. Tím to pro?lo i Martinovi. Učitel začal zkou?et. Nejprve vyzkou?el Stáňu, která dostala dvojku. Pak zkou?el Pavla. Ten ale stále je?tě myslel na to slůvko "tenkrát". Připadlo mu najednou, ?e učitele mrzí, ?e to nebyl on a ?e mu nemohl dát poznámku a proto, ?e ho teď zkou?í, aby mu mohl dát pětku. Najednou měl v hlavě prázdno a nemohl se vůbec soustředit. Na první příklad vůbec nezabral. Tohle učitel nečekal. Rozhodně nevolal Pavla k tabuli s úmyslem, dát mu pětku. Dal teda Pavlovi druhý příklad, jen?e Pavel ani teď nezabral a tak pětku dostal. Učitele to mrzelo, proto?e u? neměl čisté svědomí za to, ?e ho podezříval, přesto?e byl nevinný. Přestal zkou?et, přesto?e měl původně v úmyslu je?tě vyzkou?et dva ?áky. Začal probírat novou látku. Učitel si nedovedl Pavlův totální výpadek vysvětlit. ?e by se neučil? Proto dal?í hodinu byl přesvědčen, ?e Pavel, který měl loni jedničku, u? určitě své neznalosti dohnal. Zeptal se ho, zda se u? učivo doučil. Pavel to pochopil tak, ?e je vyvolaný a ?el k tabuli. Učitelův hlas mu připadal přísný a tak čekal zase neúspěch. Ani tentokrát nezabral. Mozek mu odmítal poslu?nost. Učitel byl nevrlý, proto?e to pochopil tak, ?e se Pavel nechává zkou?et dobrovolně. Zeptal se ho, jestli to umí a Pavel na to ?el sám k tabuli. Proč teda ?el, kdy? to nezná? Dal mu zase pětku a měl po náladě. Pavel se ovládal, aby se nerozbrečel. Pavel dostal doma za druhou pětku z matematiky domácí vězení a? do doby, ne? si ji opraví. Jen?e Pavel v?echno uměl. Byl přesvědčen, ?e si na něj učitel zasedl. To ale doma říct nemů?e. Mí?a byl s Pavlem solidární a taky ne?el ven. Ve středu Pavel nena?el odvahu se nechat vyzkou?et. Rozhodl se pro čtvrtek. Nejdříve psali krátkou písemnou práci. S tou si Pavel poradil hravě. To mu dodalo sebevědomí a nechal se vyzkou?et. "Tak u? ses to naučit?", zeptal se učitel. Nic zlého tou otázkou nemyslel, ale Pavla psychicky zcela rozlo?il. Pavel nabyl přesvědčení, ?e se mu bude učitel sna?it dokázat, ?e nic neumí. Opět měl v hlavě prázdno a na první příklad nezabral. Učitel u? z toho byl zoufalý. Loni měl Pavel jedničku a teď u? má dvě pětky. Zatím, co se Pavel trápil s prvním příkladem, vyhledal si učitel jeho písemku. Byla správně. Jako druhý příklad mu teda dal příklad z písemky. Chtěl mu pomoct, aby mohl tentokrát dostat aspoň trojku. Jen?e Pavel si v?iml, ?e učitel kouká do jeho písemky a uva?oval jinak. "Zatím mám dvě pětky a teď mám dobře spočítaný příklad. Proto mi ho teď dal, proto?e nevěří, ?e jsem to spočítal a myslí, ?e jsem ho opsal." Pavel najednou nebyl schopen spočítat ani tento příklad, který před chvílí v písemce spočítal zcela bez problémů. Čím víc si uvědomoval důsledky toho, co bude, jestli příklad nespočítá, tím byl nervózněj?í. Učitel skutečně dospěl k názoru, ?e Pavel písemku opsal. Dal mu pětku ze zkou?ení a dal?í pětku z písemky. "A to mů?e? být je?tě rád, ?e ti to projde bez poznámky. Sedni si." Pavel přemáhal slzy, ale nakonec je neudr?el. Učitel si ho nev?ímal. Bylo mu dost nepříjemné, ?e Pavel brečí. Po hodině si ho zavolal a domluvil se s ním na zítřej?í odpoledne, ?e mu vysvětlí, čemu nerozumí. Doma čekalo Pavla kázání za dal?í dvě pětky. Táta mu přidal k domácímu vězení je?tě zákaz televize a kontroloval ho, jestli se skutečně učí. Pavel měl ?těstí, ?e mu učitel nedal je?tě poznámku. Mí?a chodí za Pavlem a "učil se" s ním. Dal?í týden se objevily dal?í problémy. Aleně se ztratil ve ?kole prstýnek. Učitel Barto? to začal vy?etřovat. Alena ho měla na lavici, viděly to Jana, Klárka a Ros?a. Alena si ?la umýt jablko a kdy? se vrátila, tak tam prstýnek nebyl. Nikde na zemi nele?el. "Tak uděláme prohlídku ta?ek", řekl učitel. "Z na?í třídy nikdo nikdy nekradl", ohradil se Petr. "Jak je vidět, tak teď se ale zřejmě ve va?í třídě krade", řekl učitel. Rozhodl se začít prohlídku od Pavla. Mí?a se tím cítil dotčený. "Pavel nekrade. Proč se začíná zrovna u něho?" Pavlovi to bylo jedno. Věděl, ?e prstýnek nevzal, tak klidně vysypal svoji ta?ku na lavici. Prstýnek z ní ale vypadl. "Já ho opravdu nevzal", hájil se. "Tak jak se ti dostal do ta?ky ?", zeptal se vítězoslavně učitel. "Někdo mu ho tam musel strčit. Pavel ho neukradl", hájil Pavla Mí?a. "A proč by mu ho tam někdo strkal?", zeptal se učitel Mí?i. "To nevím, ale Pavel ho nevzal", trval na svém Mí?a. Pavel mu byl nesmírně vděčný za to, ?e mu věří. Učitel si vzal od Pavla ?ákovskou kní?ku. Pak si to ale rozmyslel. "Pozvu si rodiče telefonicky", řekl a ?ákovskou kní?ku Pavlovi vrátil. "Která svině", řekl polohlasně Mí?a. Učitel mu ale rozuměl něco jiného a vztáhl to na sebe. "Tak?e tvoje rodiče si pozvu taky", řekl. "Proč?", zeptal se zoufale Mí?a. "Budu zvědavý, jestli jim zopakuje?, co jsi teď řekl mě." "Vám", podivil se Mí?a. A? za chvíli mu do?lo, co asi učitel rozuměl. "Nedělej hloupého", řekl mu učitel. Teď se přihlásila Klárka: "Pane učiteli, Mí?a ale řekl: "Která svině". To nebylo na vás." Ros?a s Luká?em taky přitakávali. Učitel se podíval na Mí?u a ten taky přikývl. "Ten, kdo to vzal a dal Pavlovi do ta?ky, je toti?..." Mí?a to rad?i nedopověděl. Učitel napomenul Mí?u, aby se mírnil ve svých výrazech a tím to skončilo. O přestávce do?lo ve třídě k hádce. Petr řekl o Pavlovi, ?e je zloděj a Mí?a začal Pavla zuřivě hájit. Nakonec Honza nařkl i Mí?u, kdy? Pavla tak hájí. To ale urovnal Pepík, který prohlásil, ?e Mí?a Pavlovi pouze moc důvěřuje. Mí?a se rozdurdil na celou třídu, za to, ?e Pavlovi nevěří. Jediný, kdo zůstal neutrální, byl Zdeněk. Místo toho, aby se hádal, rad?i sledoval okolí. Přemý?lel, kdo by to mohl udělat mimo Pavla. Musel to být někdo, komu Pavel vadí. Ale kdo? Ve třídě měli Pavla v?ichni rádi. Zdeňka tenhle problém trápil celou dal?í hodinu. Pak ho něco napadlo. Sna?il se si vybavit, jak se při hádce o přestávce choval Marek. Připadalo mu, ?e se taky do hádky nezapojil. Teď se u? nedalo poznat nic, proto?e ve třídě u? vládlo ticho. Mí?a se s klukama nebavil, Pavel byl zdrcený a taky nemluvil. Zdeňkův pohled se setkal s Markovým, Marek uhnul. Marek byl loni nejlep?ím Mí?ovým kamarádem. Ze začátku roku spolu seděli v lavici, ne? je učitelka rozsadila, proto?e se bavili. Zdeňka napadlo, ?e je Markovi třeba líto, ?e teď Mí?a nejvíc kamarádí s Pavlem. Jen?e tohle obvinění je dost záva?né. Zdeněk Marka sledoval je?tě dost dlouhou chvíli. Kdykoliv se střetli pohledy, Marek uhnul. Navíc dnes byl Marek vá?něj?í ne? jindy. Zdeněk zastavil Mí?u na chodbě. Mí?a se s ním ale nechtěl bavit. "Já věřím Pavlovi stejně jako v?em ostatním ve třídě, tak neblbni", řekl Zdeněk. "Tohle je důle?ité." Mí?a ?el se Zdeňkem stranou a Zdeněk mu řekl svoje podezření. Mí?u to zarazilo a nejprve to odmítl. Nakonec ale uznal, ?e nikdo jiný k tomu důvod mít nemů?e. Dal?í hodinu teda Marka sledovali oba. Mí?ovi se ale vůbec nepodařilo se setkat s Markovým pohledem. Tak si na něj počkali na záchodě. Mí?a začal přímo otázkou, co ví Marek o tom prstýnku. Marek řekl, ?e nic, ale bylo na něm vidět, ?e l?e. Ani Mí?ovi ani Zdeňkovi se nepodíval do očí. Mí?a ?el teda rovnou k věci a zeptal se: "Proč jsi to udělal?" Marek se rozbrečel. Nakonec přiznal důvod. Zdeňkova domněnka byla správná. "Tak?e jdeme za Pavlem", řekl Mí?a. "On mě zmlátí", bál se Marek. "Myslí?, ?e by nebyl v právu?", zeptal se Zdeněk. Marek se vybrečel, sebral odvahu a ?el se Pavlovi omluvit. Překvapilo ho, ?e Pavel nemá vztek. Pavlovým hlavním pocitem byla ale úleva, ?e to u? na něm není. "Teď ale musíme je?tě za Barto?em", řekl Zdeněk. Tam se Markovi pochopitelně taky nechtělo, ale co se dalo dělat. Učitel si Marka vyslechl. Marek se zase rozbrečel, co? učitelovi nebylo dvakrát příjemné. Přesto mu udělal krat?í kázání, zakončené tím, ?e si pozve jeho rodiče. Teď ho překvapil Pavel, který se za Marka přimluvil, aby si Markovy rodiče nezval, proto?e to Marka mrzí a určitě nic podobného u? víckrát neudělá. Marek byl snad je?tě překvapeněj?í ne? učitel. Tohle nečekali ani Mí?a se Zdeňkem, ale k Pavlově přímluvě se pohotově přidali. Učitel se teda rozhodl, ?e Markovým rodičům volat nebude. Musí ale zavolat panu Novákovi do práce, proto?e si ho u? pozval na úterý do ?koly. Jen?e se nedovolal. "Zavolám k vám teda odpoledne domů", řekl Pavlovi, "asi tak kolem ?esté." Pavel při?el domů ze ?koly a udělal si úkoly. Pak ?el nakoupit. Pro jistotu si to vypočítal tak, aby ode?el těsně před tím, ne? se vrátí táta z práce. S nákupem se vrátil chvíli před ?estou. Táta ho u? očekával s páskem v ruce. Pavel mu rychle říkal, ?e u? je to vyře?ené, ?e mu za chvíli bude pan učitel volat, ?e nemusí do ?koly chodit. Táta mu ale nevěřil. Pavel před ním začal couvat. Kdy? u? neměl skoro kam jít, zazvonil telefon. "U? volá", řekl a zvedl sluchátko. "Pavel Novák", představil se. "Dobrý den pane učiteli, voláte právě včas. Já vám předám tatínka." Podal tátovi sluchátko a oddechl si. Ve středu byla učitelka ?petová nemocná. Hudební výchovu suploval učitel Barto? a pou?těl dětem gramofon. Pavla to moc nebavilo a tak se rozhodl, ?e si při hodině napí?e dopis Radkovi. Měl s sebou jeho poslední dopis. "Ahoj Pavle, má? pravdu, ?e sis dal s tou odpovědí na čas. Říkal jsem si, ?e buď tam má? tak dobré kamarády, ?e ani nemá? čas psát dopisy a nebo, ?e ti je tak zle, ?e na to nemá? náladu. To druhé jsem ale zavrhl, proto?e jak Tě znám, tak to bys asi napsal a svěřil se. Mě se u? chodí líp. Rodiče se rozvádějí, vypadá to, ?e zůstanu jen s tátou. Matku u? nechci ani vidět. Dobře, ?e má? ve třídě rozumné spolu?áky. Snad Ti uvěří i třídní, kdy? tak napi? a já mu napí?u, jak to opravdu bylo. Moc se rozmý?lím, jestli mám chodit do pionýra. Posledně jsem jim řekl, ?e s lidma, kteří nevěří mému kamarádovi, nechci mít nic společného. Někteří u? uznávají, ?e neměli pravdu a ?e by se Ti měli omluvit. Jinak tu není nic nového. Docela se mi po Tobě stýská. Rád bych taky poznal Mí?u. Kdybys s ním někdy přijel do Bělé, bylo by to fantastické. A? bude táta rozvedený, mohli byste spát u nás. Já s těma nohama tě?ko někam do konce ?kolního roku pojedu. Ahoj Radek" Pavel začal psát odpověď: "Ahoj Radku, s Mí?ou Tě zkusíme nav?tívit. Mí?a je pro a taky by Tě rád poznal. Třída je fajn, i kdy? jsem se teď málem dostal do maléru a třída mi nevěřila. Mí?a se za mě hádal jako lev a nakonec pomohl Zdeněk, který na?el viníka. To je ale del?í historie, tak?e Ti to povím, a? se uvidíme. S třídním to je slab?í, ne? jsem myslel. Pořád si o mě myslí, ?e jsem grázl a u? mě několikrát zkoupal u tabule, tak?e teď propadám z matematiky. Myslí si, ?e jsem opsal písemku, kterou jsem neopsal. Mám smůlu a nevím, jestli ho přesvědčím, ?e to co o mě napsala učitelka z Bělé, není pravda. Nevím, jestli by pomohl Tvůj dopis. Jinak je to tu dobré. Díky Mí?ovi u? znám nejbli??í okolí, jezdíme spolu na kolech..." "Tak takhle poslouchá? gramofon", vyru?il Pavla učitel, který stál nad ním. Oba dopisy Pavlovi zabavil. ( Celá kapitola |   ) |
|
